Dogtrekking Šedým údolím

(18.3.2017)

Tak jsme se konečně dočkali! Dogtrekkingová sezóna pomalu začíná a toho jsme museli využít a vyjet na náš úplně první "závod".
Základní tábor byl v areálu záchranné stanice československých vlčáků u Adamova. Jelikož jsme si pro naši premiéru vybrali nejkratší trasu - 25 km - stačilo se na místo dopravit až v sobotu ráno. Hned po vzbuzení nás čekalo nemilé překvapení, kterým byl déšť. Nenechali jsme se však odradit (i když trochu zastrašit ano :D ) a společně s Lenkou (Ragnárkovou 2-nohou mámou), Shaeny (Ragnárkovou 4-nohou mámou) a Cassie jsme se vydali k Adamovu. 
První komplikace dne se dostavila hned po příjezdu, když Lenka v areálu zapadla s autem v bahně na "parkovišti". Naštěstí na pomoc hned přispěchali ochotní a šikovní pánové a všichni společně nakonec auto úspěšně vyprostili :) (já se samozřejmě flákala a pečlivě dokumentovala :P ). 
Když už bylo auto bezpečně zaparkované, zaplatili jsme startovné, převzali si mapy, předvedli povinnou výbavu, nahodili batůžky, zabezpečili se proti dešti, zapřáhli šediváky a vyrazili jsme na trať.
Hned na začátku nás čekalo velmi nepříjemné stoupání, které bylo z celé trasy asi nejhorším úsekem. Cestou nahoru se začalo počasí trochu moudřit a zbytek cesty už tolik nepršelo. Na vrcholu Lenka zjistila, že nechala v autě nejen svou mapu, ale i foťák. Obojí jsme oželeli, jelikož jsem měla foták i mapu alespoň já a vracet se z kopce dolů a zas nahoru se nám ani trochu nechtělo :D . Jedna mapa dvoum lidem přece musí stačit :D Pokračovali jsme tedy dál. To bychom ale nebyli my, kdyby tím vše končilo... podařilo se mi naši jedinou mapu vytrousit a ke všemu na úseku, který jsme si do trasy sami trochu nedobrovolně přidali, protože se dokážeme tak trochu ztratit i s tou mapou :D Jelikož i tohoto faktu jsme si všimli až už bylo trochu pozdě na to se vracet a hledat, pokračovali jsme dál a doufali, že doženeme 3 další závodníky, kteří nás minuli zatímco jsme si před naším zjištěním v klídku užívali svačinku. Štěstí nám přálo a zmiňovaní závodníci si dali malou pauzu jen kousek před námi, takže jsme je zvládli rychle dohnat a poprosit je, jeslti by nám neoběovali jednu ze svých map. Tímto jim opět moc děkuji za ochotu a záchranu našeho výletu, jste naši zachránci! :) 
Zbytek cesty už probíhal kupodivu v poklidu, jen Lenka občas musela trochu táhnout svoje "holky" místo, aby ony táhly ji, takže si chuděra cestu určitě pořádně užila :D ale abych jim nekřivdila, z kopce šli holky před Lenkou dokonce i s nadšením :D 
Do cíle jsme dorazili pořádně znavené, ale hrdé, že jsme to zvládli v hezkém čase i přes těch několik pauziček a pár km navíc, co jsme si po cestě dopřáli :D (GPS mi ukazovala 31,36 km)
Pak už jsme jen všichni počkali na zbytek závodníků a na vyhlášení vítězů, zatímco jsme se posilnili papáním a zahřáli teplým čajem a kávou, díky skvělým pořadatelům :)

A na závěr musím pořadete opravdu pochválit za natrasování, jelikož byla trasa chvílemi vyzývavá a přitom ne přehnaně náročná a hlavně jsme se mohli pokochat krásnými výhledy i projít jeskynními průlezy :) 
Přes všechny naše komplikace jsem si tento dogtrekking opravdu moc užila a už se moc těším na další podobné akce :) Příští nás čeká hned za 2 týdny. Tentokrát se pokusíme o zdolání 50 km na Toulovci ještě i s Ragnárkovou sestřičkou a polobráškou, tak nám držte palce, ať to všichni zvládnem :) 

foto: Kateřina Fabiánová