Dogtrekking Po stopách Toulovce 
MID 57 km

(31.3.2017 - 2.4.2017)

Konečně nadešel ten dlouho očekávaný víkend, na který jsem se tak těšila :) Nejenže jsme se měly pokusit zdolat pro mě neuvěřitelných 57 km, ale ke všemu po boku super lidiček a ještě lepších chlupáčů :P Na Lucký vrch jsme dojeli v pátek kolem 5 hodin odpoledne, bylo moc hezké počasí a vše vypadalo krásně. V 9 hodin se všichni účastníci MIDu sešli na meetingu, kde jsme se dozvěděli podrobnosti k trase. Po meetingu jsme si s Lenkou, Luckou a Terkou udělali ještě takový malý soukromý meeting, na kterém jsme si hezky popovídaly, popily trošku vínka a něco málo sezobly. Pak už sme se všechny vydaly do svých dočasných příbytků (auta/stany) ke spánku. Jelikož jsme nechtěli ztrácet drahocený čas, vstávali jsme kolem 6 a chvíli po 7 už jsme všichni vyráželi na trať. Naše skupinka se po celou cestu skládala ze 4 lidí a 7 psů (4 SAV, 2 ČSV a 1 kříženka husky). Konkrétně já s Ragnárkem, Lenka s Ragnárkovou maminkou Shaeny, Terka s Ragnárkovou sestřičkou Berou a čsv Cashi a nakonec nejpočetnější "pár" Lucka s Ragnárkovým polobráškou Lokiskem, čsv Bretem a kříženkou Grace. Počasí bylo příjemné a i trasa ze začátku vypadala velmi nadějně, takže nebylo těžké překonat všechnu únavu z probdělé noci (nervy, zima a nepohodlí udělaly svoje :D ) a užívat si čerstvého vzduchu. Brzo se však začaly věci malinko měnit, šlo se čím dál více do kopce a z kopce a hlavně po kamenitých cestách. Trasa byla opravdu náročná a kilometry se zdály nekonečné. Než jsme se dostaly k "živé kontrole", kde nás čekalo občerstvení, myslela jsem, že vypustím duši :D už ani síla fotit nebyla. Hezky jsme se tedy občerstvili, já a Lucka zalepily puchýře a pak trochu zvažovali, co dál. Nebýt Lucky, myslím, že by jsme se už nezvedli a raději se z příjemného posezení nechali odvézt autem zpět. Lucka nás však přesvědčila, že to ještě dáme a tak jsme se nakonec zvládli zvednout a pokračovat dál :) a že to stálo za to :D I když se to zdálo nemožné, cesta byla i nadále ošklivá, kilometry se zdály čím dál delší a puchýře čím dál bolestivější. My se ale pořád nevzdávali a pokračovali dál a dál. Nutno dodat, že i naši šediváci pořádně makali a pomáhali nám ze všech sil :) I to tahání z kopce musím Ragnarovi odpustit. Sice bych si asi ušetřila nějáký ten puchýř, kdybych ho nemusela pořád brzdit, ale určitě bych bez jeho pomoci nezvládla vyšplhat ani polovinu z těch příšerných převýšení :) I přes všechny naše bolesti a ztráty sil i odhodlání jsme tempo v druhé polovině spíše zrychlili, přecejen to zvedání se po odpočinku a i jen obyčejné zastavení začínalo být čím dál náročnější a my se navíc čím dál víc těšili zpátky. Jen Shaeny vypadala, že si výlet konečně začla užívat a předvedla nám, že i ona se umí pořádně rozdovádět :D Musím říct, že konec trasy jsem ze sebe mačkala opravdu poslední zbytky sil a skoro vkuse přemýšlela o odvozu a v duchu nadávala všem, kteří se podíleli na trasování i sama sobě, že jsem se do toho vůbec pustila. Ragnárek byl celou dobu plný energie, která se mu začala vytrácet až nějáké 3 km před koncem, ale i přes to všechno mě zvládl pořád vytahovat do kopců, i do toho úplně posledního až na Lucký vrch. Bez něj bych byla opravdu nahraná <3 Veliké díky patří také holkám: Lenka, Lucka a Tereza, které se nevzdávaly a díky kterým jsem i já zvládla pokračovat a psychicky se nezhroutila, i bez vás bych to neměla šanci zvládnout :) Čas příchodu byl zaznamenán na 00:22. To už jsem se jen naštvaná, štastná, vděčná Ragnarovi i holkám a hlavně vyčerpaná vrátila zpátky do stanu, kde jsem z posledních sil z už ležícího Ragnárka sundala postroj, zalepila nové puchýře (celkem "jen" 4) a konečně po nekonečném dni zalehla do spacáku :) Trasa byla opravdu odporná a na konci se mi chtělo kolikrát i brečet a hlavně jsem byla rozhodnutá, že už nikdy mě nikdo nedonutí jít trasu delší než 40 km... no neuběhlo ještě ani 48 hodin a už si říkám, "co kdyby" a těším se na další podobné akce :D I přes to příšerné utrpení ten pocit úspěchu, sebepřekonání a radost ze spolupráce s Ragnárkem za to prostě stojí... i když ne hned :D :D :D Takže holky, už se chystejte na příště :D

foto: Kateřina Fabiánová